Pojem elektromagnetická kompatibilita definuje:
- schopnost zařízení správně fungovat v prostředí, ve kterém jsou přítomny jiné zdroje elektromagnetického záření,
- schopnost neovlivňovat svou vlastní činností nepřijatelně své okolí, tj. nevysílat signály, které by mohly rušit jiná zařízení.
Přestože se vědci elektromagnetickou kompatibilitou zabývají již od 60. let 20. století, jednalo se v té době pouze o vědní disciplínu úzkého okruhu odborníků. Význam elektromagnetické kompatibility zařízení prudce vzrostl s rychlým rozvojem mikroprocesorové a komunikační techniky.
Jako výrobce zařízení pro systémy kritické infrastruktury jsme si plně vědomi důležitosti elektromagnetické kompatibility. Vyvíjená zařízení jsou nejprve podrobena předcertifikačním testům v naší laboratoři a následně ověřovacím testům v nezávislé zkušebně.

Nejčastěji používané normy EMC
- EN 55024 - Zařízení informačních technologií - Odporové charakteristiky - Mezní hodnoty a metody měření
- EN 50121-4 - Železniční aplikace - Vyzařování a odolnost signalizačních a komunikačních zařízení
- ČSN EN 55016-2-1 - Metody měření rušení a odolnosti - Měření rušení vedení
- EN 61000-4-2 - Kontaktní výboj - Zkouška odolnosti
- EN 61000-4-2 - Vzduchový výboj - Zkouška odolnosti
- EN 61000-4-3 - Vyzařovaná vysokofrekvenční elektromagnetická pole - Zkouška odolnosti
- EN 61000-4-4 - Rychlé elektrické přechodové jevy/skupiny impulsů - Zkouška odolnosti
- EN 61000-4-5 - Rázový impuls - Zkouška odolnosti
- EN 61000-4-6 - Odolnost proti rušení šířenému po vedení vyvolanému vysokofrekvenčními poli
- EN 61000-4-8 - Magnetické pole síťové frekvence - Zkouška odolnosti
- EN 61000-4-9 - Impulsy magnetického pole - Zkouška odolnosti.
- EN 55032 - Elektromagnetická kompatibilita multimediálních zařízení - Požadavky na vyzařování